Mohutné sněhové návěje a přívěje zakrývají při úpatí trogových stěn zrádné ledovcové trhliny. Sílu a rozsah jak čtvrtohorního, tak dnešního antarktického zalednění ovlivňuje hlavně množství sněhových srážek, kterých spadne od 50 do 650 mm ročně. Na Antarktickém poloostrově, kde občas také prší, spadne 30% všech srážek. Množství srážek ubývá v závislosti na vzdálenosti od moře. V centrální Antarktidě v oblasti pevninského ledovce je jich nejméně, zpravidla pod 50 mm ročně. Sněhové přívěje a návěje rychle narůstají. Vítr může při rychlosti 15 km za hodinu přemístit na 1 m až 40 tun sněhu za den. (Zdroj: J.Sekyra - panel pro výstavu)

Sníh je podvíván a nevytvářejí se závěje, které dříve museli polárníci neustále odstraňovat. Přemrzlé ledové krystaly sněhu jsou všudypřítomné. Pronikají do zdánlivě dokonalé utěsněných prostorů. Nezřídka je nutno odstranit malé sněhové závěje i z vnitřku pečlivě chráněných fotoaparátů. (Zdroj: J.Sekyra - panel pro výstavu)

Vedle moderních pásových tahačů se dnes používají pro práci v terénu také psí spřežení. Jen v období polárního léta, kdy nad Antarktidou slunce nezapadá, mohou lidé pracovat ve volné přírodě. Skupiny geologů, geofyziků a glaciologů se vydávají na dlouhé cesty do antarktického vnitrozemí pouze se stany, lehkými pásovými tahači se sněžnými skútry. Někdy jim pomáhají lehká letadla a helikoptéry. A když vyspělá technika 20. století neobstojí v souboji s tvrdou antarktickou přírodou, přijde ke cti tradiční psí spřežení. (Zdroj: J.Sekyra - panel pro výstavu)

Čelo údolního ledovce Lacroix. V horských oblastech mezi štíty, hřebeny, nunataky a posléze ve sníženinách pevninského ledovce se tvoří ledovcové proudy – údolní ledovce. Někdy vznikají v oblastech vzdálených od antarktického pobřeží, několik stovek km. Tyto ohromné ledovcové řeky, nejdelší ledovcové proudy na světě jsou zásobené sněhem a ledem z temenné části ledovcové kupole. Pohybují se rychlostí i několika set metrů ročně. Maximální rychlost přesahuje 1200 m za rok a byla naměřena v oblastech Transantarktického pohoří. Údolní ledovce neustále přetvářejí horský reliéf. (Zdroj J.Sekyra - panel pro výstavu)

Skupinka tučňáků jako vítací delegace

Dieselmotorová loď dopravující sovětské polární expedice do Antarktidy; v roce 1956 postavená holandskou firmou De Schelde ve Vlissingenu; rychlost 13 uzlů, délka lodě 130m, šířka 19 m, výška 35 m.

Rozpukané eisbergy - ledové hory sedící na nehlubokém mořském dnu

V zajetí sněhu a ledu, panorama horských štítů v pozadí

Rozpadající se morénové sutě

Eolickou činností a mrazem rozpukané a opracované bloky morény

Mury, soliflukční terasy, morénové valy

Na okraji jihotočnového plató se skalami, sněhovými pláněmi a ledovcovými trhlinami

Kongelifrakcí rozpadlý blok granulitu 4 metry v průměru (střední část Schirmacherovy oázy) Foto publikováno v J. Sekyra (1970): V horách a oázách Antarktidy (z geologického deníku). Academia Praha

Stěna čela kontinentálního ledovce opírajícího se z jihu o Schirmacherovu oázu. Foto publikováno v J. Sekyra (1970): V horách a oázách Antarktidy (z geologického deníku). Academia Praha

22. prosince 1922. Antropolog, geograf, fyzik a spisovatel. Předseda polární geografie francouzského vysokého školství. Zakladatel - Centre d’études arctiques

Ledy Jižního oceánu - zasněžený pack ice (rozlámaný mořský led 0,5 a 2m mocný)

Startovací letecká plocha v zajetí sněhu, ledu a morény

Pod trogovými stěnami hory Curie. Foto publikováno v J. Sekyra (1970): V horách a oázách Antarktidy (z geologického deníku). Academia Praha

Část svahu v pohoří Sör Rondane

Pásový tahač na zamrzlém pobřeží

Stanice South Pole - zbytek je uložen pod ledem

Nejvyšší antarktické pohoří (Ellsworth Mt. Winson 5140 m)

Nezbytný dopravní prostředek. Na něm Hillary a Fuchs uskutečnili historický přechod napříč antarktickým kontinentem

Stožáry, antény a větrací zařízení ční nad šelfový ledovec

Ohromné eisbergy - ledové tabule se stěnami čnícími více než 40 m nad vodu (dalších 6/7 ledu skryto pod hladinou

Terénní výzkum

Pohled na rozbrázděné čelo ledovce

Detail ledovcové eroze, voštinové útvary

Úlomek horniny oddělený ze skály, cca 500 km od jižního pólu, vystavený po miliony let působení extrémním teplotám a mechanickému zvětrávání (hlavně větru a sněhu).

Úlomek horniny oddělený ze skály, cca 500 km od jižního pólu, vystavený po miliony let působení extrémním teplotám a mechanickému zvětrávání (hlavně větru a sněhu).

Miskovitý mikroreliéf, charakteristický pro povrch sněhovisek, ovlivněný sublimací a eolickou činností

Migmatitozované stěny hory Žilná v Petermannových hřebenech

Schirmacherova oáza s četnými periodicky rozmrzajícími jezery. V popředí val čelní morény kontinentálního ledovce.

150 m nad dnešním ledovcovým splazem.

Morion - černá odrůda křemene v pegmatitech

Dole v okolí množství ledopádů a ohromných převějí.

Schirmacherova oáza. V pozadí čelo kontinentálního ledovce, skály se zamrzlými jezery.

Zástruga (větrný žlab) - ruský výraz pro rýhy vzniklé činností větru na povrchu sněhu a pevninských ledovců.

pod Videröfjellet - 3138 m. Masy zvětralin nebo sedimentů zatížené tavnou vodou nebo půdním ledem, dávající se náhle do pohybu.

Charnockit - typický pro staré krystalické masívy Gondwany. Bazické diferenciáty v charnockitových sériích (trogová stěna ve východní části Petermannových hřebenů)

Vznikají v místech větší mocnosti zvětralin, v dočasně zvlhčených depresích a intenzivním působením mrazu.

Ledovcová puklina přemodelovaná tavnými vodami při úpatí kontinentálního ledovce (Schirmacherova oáza)

Selektivní vyvětrávání křemené žíly z biotitických pararul

Ledovcové ohlazy na bloku bazální morény z období posledního zalednění

Struktury v migmatitických sériích v důsledku ledovcové eroze, voštinové útvary (Insel)

Letecký pohled na pobřeží prince Olafa mezi stanicí Mládežnická a japonskou stanicí Syowa