16. června 1877 – 6. října 1960. Moravský krasový badatel a významná postava evropské archeologie první poloviny 20. století. Jeho jméno je spojené s objevem Punkevních jeskyní v Moravském krasu a jejich propojení s propastí Macochou a záchrannými akcemi v Předmostí. Jeho největší přínos spočívá především v archeologickém výzkumu Dolních Věstonic, kde se podílel se na objevu sídliště lovců mamutů a na objevu Věstonické Venuše.

Absolon, Karel Vítězslav (1877-1960), na lokalitě s terénním autem.

1859–1942 v Montrealu. Kanadský geolog, petrograf, chemik. Zdroj: Naučný geologický slovník str. 655–656.

28. května 180 – 14. prosince 1873. Švýcarský paleontolog, glaciolog, geolog, ichtyolog a přírodovědec.

28. května 1807 – 14. prosince 1873. Švýcarský paleontolog, glaciolog, geolog, ichtyolog a přírodovědec. Byl zastánce polygenismu – teorie o nejednotném původu lidských ras a kreacionistou, který odmítal evoluci. Jako jeden z prvních podpořil myšlenku doby ledové a doložil důkazy.

28. května 1807 – 14. prosince 1873. Švýcarský paleontolog, glaciolog, geolog, ichtyolog a přírodovědec. Zdroj: Naučný geologický slovník str. 656.

24. března 1494 – 21. listopadu 1555. Německý učenec, montanista, nazýván otcem mineralogie. Jeho stěžejním dílem je dvanáctidílný soubor knih o hornictví De re metallica libri, které obsahují popisy dolů, techniky větrání, odvodňování a ražby. Portrétní kresba.

2. června 1819 v Haliči – 4. listopadu 1886 v Krakově. Polský geolog a mineralog, universitní profesor na Jagelloňské univerzitě v Krakově. Zdroj: Naučný geologický slovník str. 657.

1. července 1860 – 28. prosince 1917. Ruský paleontolog. Prováděl terénní výzkumy v okolí města Nižnij Novgorod, zkoumal permské nánosy řek Oky, Volhy a Suchony na Sibiři. Objevil a popsal permského dravého therapsida (podskupiny gorgonopsia) – Inostrancevia.

1860 na Volyňsku – 28. prosince 1917 v lázních Kislovodsko (Severní Kavkaz). Ruský geolog a paleontolog, universitní profesor na universitě ve Varšavě. Zdroj: Naučný geologický slovník str. 657.

18. září 1854 – 6. srpna 1911. Argentinský paleontolog, zoolog a antropolog. Prováděl výzkumy fosílií savců na pampách v Patagonii. Popsal a klasifikoval fosilii Pyrotheria romeroi (prasavec podobný hrochu, s chobotem a kly na hlavě). Patřil k uznávaným antropologům Jižní Ameriky. Ameghino je pojmenován kráter na Měsíci.

7. prosince 1861 – 27. dubna 1924. Ruský geolog a paleontolog. Věnoval se paleontologii, stratigrafii a paleogeografii jury, terciéru a kvartéru jižního Ruska, Kavkazu, okolí Černého a Kaspického moře. Přispěl k poznání geologie ropných nalezišť. Je po něm na Měsíci nazvána Dorsa Andrusov (systém hřbetů a vrás).

Akademik, universitní profesor, ruský geolog a paleontolog. Po skončení první světové války žil v Paříži a v Praze. Zdroj: Naučný geologický slovník str. 659.

8. prosince 1879 v Rjazani – 16. června 1940 v Moskvě. Ruský a sovětský geolog, mineralog, profesor a člen Ruské akademie věd a ředitel Geologické ústavu Akademie věd SSSR.

17. března 1903 v Boskovicích – 4. února 1968 v Praze. Český paleontolog, autor populárně vědeckých knih pro mládež i pro dospělé. Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Augusta_(paleontolog)

16. ledna 1842 – 5. listopadu 1913. Švýcarský geolog a paleontolog německého původu. Zabýval zejména průzkumem centrálních alpských žulových masivů (masiv Aare). Studoval tektonickou povahu kontaktu vápenců a rul. Prováděl výzkumy v oblasti vulkanologie.

11. srpna 1799 – 5. října 1883. Francouzský inženýr a paleontolog. Barrandien je oblast starších prvohor mezi Prahou a Plzní, která je po něm pojmenována. Při dlouhodobých studiích v této oblasti objevil bohatá naleziště fosilií (zejména trilobitů). Výsledky shrnul do 22 dílné encyklopedie Silurský systém středních Čech (1881).

11. srpna 1799 – 5. října 1883. Francouzský inženýr a paleontolog.

24. dubna 1851 v Lille – 5. listopadu 1939 na zámku St. Geneviéve-en-Caux. Francouzský geolog, profesor geologie na universitě v Lille. Zdroj: Naučný geologický slovník str.662.

Český geolog, důlní geolog, který působil na různých uhelných a rudních dolech na Ostravsku a Polsku. Působil jako odborný poradce projektování údolních přehrad (např. u Luhačovic, na řece Ostravici, Moravici). Zdroj: Naučný geologický slovník str. 663.

15. července 1863 – 26. května 1952. Český petrograf, montanista a historik. Věnoval se petrografickému studiu a horninotvorným minerálům metamorfovaných hornin, granulitů a grafitu. Publikoval metodu mikroskopického určování živců. Zabýval se historií dolování zlata u Jílového, Štěchovic a Nového Knína.

7. prosince 1862 – 17. března 1929. Český botanik a paleontolog. Asistent botanických sbírek Národního muzea, věnoval se zejména studiu flóry křídových vrstev v Čechách (hlavně z Peruce) a současným lišejníkům.

10. července 1882 Hollabrunn – 23. července 1931 Vídeň. Rakouský antropolog, historik. Ředitel Antropologického etnologického oddělení přírodovědného muzea Vídeň. Zakladatel institutu a Komise pro výzkum ledové doby.

25. září 1798 v Canon – 21. září 1874 v Canon. Francouzský geolog, spoluautor geologické mapy Francie. Zdroj: https://www.britannica.com/biography/Elie-de-Beaumont

24. listopadu 1858 – 18. srpna 1919. Německý geolog. Podílel se na geologickém mapování Saska. Sepsal publikaci Nauka o rudních ložiskách (1901). Podnikal studijní cesty do Kanady, Jižní Afriky, Finska a dalších zemí.

23. dubna 1810 – 8. dubna 1878. Francouzský inženýr, který se významně podílel na přestavbě Paříže ve 2. pol. 19. století. Autor knih: Seina. Pařížská pánev v prehistorickém období (1869), pětidílná publikace Podzemní práce v Paříži (1872–1887).

16. března 1838 – 6. března 1917. Německý geolog a paleontolog. Podílel se na vydávání geologických časopisů: Geologisch-paläontologische Beiträge, Neues Jahrbuch für Mineralogie, Geologie und Paläontologie. Účastnil se geologického mapování okolí Heidelbergu.

5. května 1853 v Paříži – 27. května 1919 v Paříži. Francouzský geolog, profesor geologie na École Central v Paříži. Nevýznamnější znalec fauny francouzského paleozoika. Zdroj: Naučný geologický slovník str. 667.

2. července 1847 – 13. února 1907. Francouzský geolog, zakladatel moderní tektoniky. Zastával teorii napismu (vznik pásemných pohoří tektonickým nasouváním příkrovů v kontinentální kolizní zóně). Podnikal výzkumy v Alpách a v jihobelgických uhelných slojích u Namuru.

20. srpna 1779 – 7. srpna 1848. Švédský chemik. Autor názvů chemických značek prvků (O, Fe), které odvodil z latiny a řečtiny. Definoval více než 2000 chemických sloučenin a relativní atomové hmotnosti 45 chemických prvků. Identifikoval prvky křemík, selen, thorium, cer.

5. září 1787 – 10. prosince 1850. Francouzský mineralog a geolog. Člen Francouzské akademie věd. Podnikal a publikoval výsledky mineralogické výpravy Maďarskem. Zajímal se o chemické složení a krystalizaci minerálů, na základě čehož reformoval klasifikaci a nomenklaturu minerálů. Navrhl například názvy minerálů anglesit, bismutit a cerusit a řady dalších.

31. srpna 1815 – 9. července 1896. Německý geolog a paleontolog. Ceněna je jeho monografie o trilobitech Českého krasu. Navrhl termín Oligocén pro třetí epochu paleogenetické období. Věnoval se studiu fauny (Crinoidea, Ammonitida a Cephalopoda) vápenců typu Mušlov na různých lokalitách.

5. listopadu 1862 – 27. dubna 1927. Francouzský fyzik a keramik. Původně pracoval jako instruktor fyziky a chemie. Čínský porcelán v něm probudil zájem o keramiku a technologii výroby barevných glazur.

11. května 1752 – 22. ledna 1840. Německý lékař, zoolog, fyziolog a antropolog. Na základě studia lebek vytvořil teorii pěti lidských ras. Rozdíly mezi rasami byly způsobeny klimatem, geografií, stravou a různými návyky. Zdůrazňoval však stejnou hodnotu a stejné schopnosti všech ras. Portrétní kresba.

14. června 1724 v Žinkovech – 16. října 1768 v Praze. Český lékař a přírodovědec, průkopník v oblasti použití elektřiny v medicíně. Byl děkanem lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

29. listopadu 1864 – 5. června 1947. Polský ložiskový geolog, geograf a báňský odborník. Věnoval se zejména hledání ropy v neprobádaných oblastech Asie. Objevil ložiska zlata na Sibiři. Provedl geologický průzkum na trase Transsibiřské magistrály.

Bulharský geolog.

Ruský paleontolog, zajímal se především o paleontologii obratlovců (fauna hipparionu), řada jeho výzkumů je věnována mastodontům, nosorožcům a předchůdcům koní a dalším skupinám. Zdroj: https://persona.rin.ru/view/f/0/19837/borisjak-aleksej-alekseevich

26. prosince 1742 – 24. července 1791. Rakouský osvícenec, mineralog, geolog, montanista a zednář. Podílel se na založení Královské české společnosti nauk. Řídil časopis „Abhandlungen einer Privatgesellschaft der Wissenschaften“. Zajímal se o spor neptunistů a plutonistů. V závěru života zkoumal technologii amalgamace. Portrétní kresba.

26. prosince 1742 – 24. července 1791. Rakouský osvícenec, mineralog, geolog, montanista a zednář. Fotokopie portrétní kresby. Zdroj: Naučný geologický slovník str. 672.

12. prosince 1840 – 26. ledna 1881. Universitní profesor, český mineralog, zakladatel české petrografie. Sken portrétní kresby. Zdroj: Naučný geologický slovník str. 673.

16. března 1794 – 21. listopadu 1881. Rakouský geolog francouzského původu. Pod vlivem R. Jamesona podnikl řadu geologických expedic po Skotsku a Hebridách. Věnoval se studiu různých geologických útvarů a geologickým průzkumům v Německu, Rakousku a v balkánských státech.

16. března 1794 – 21. listopadu 1881. Rakouský geolog francouzského původu. Pod vlivem R. Jamesona podnikl řadu geologických expedic po Skotsku a Hebridách. Věnoval se studiu různých geologických útvarů a geologickým průzkumům v Německu, Rakousku a balkánských státech.

19. března 1885 – 22. srpna 1916. Francouzský geolog a paleontolog. Zajímal se zejména o terciérní faunu pařížské pánve. Zaměřil se na stratigrafii a paleontologii paleogénu, pokusil se o členění a vývoj v rámci alpské příkrovové stavby alpského eocénu. Padl v bitvě u Verdun.

5. února 1770 – 7. října 1847. Francouzský zoolog, geolog, mineralog, chemik. Spolupracovník G. Curviera a ředitel továrny na výrobu porcelánu v Sevres u Paříže. Portrétní kresba.

30. listopadu 1866 v Paisley – 6. dubna 1951 v Pretorii, JAR. Objevitel fragmentů ze šesti homininů v Sterkfonteinu. Nositel Wollastonovy a Královské medaile. Zdroj: https://www.google.com/search?client=firefox-b-d&q=Robert+broom#cns=0

26. dubna 1774 – 4. března 1853. Německý geolog, mineralog a paleontolog. Autor první geognostické mapy Německa ve 24 listech. V paleontologii zavedl termín „vůdčí fosilie“. Věnoval se vulkanologii a juře jižního Německa. Zavedl rozdělení jury na černou, hnědou a bílou.

7. září 1707 – 16. dubna 1788. Francouzský matematik, přírodovědec a spisovatel. Autor rozsáhlé 36 svazkové encyklopedie o přírodě. Působil jako ředitel pařížské botanické zahrady, u níž také založil přírodovědecké muzeum. Pokusil se jako první o exaktní odhad stáří Země (75 000 let). Portrétní kresba.

25. listopadu 1858 Ţ– 1. února 1937. Rakouský geolog a paleontolog, polsko-maďarského původu. Pracoval v Paleontologickém ústavu Vídeňské univerzity, v Říšském geologickém ústavu ve Vídni a v Polském státním geologickém úřadu. Studoval zejména měkkýše z pliocénu, karbonu a triasu. Je po něm pojmenována řada fosilií.

31. prosince 1865 – 8. října 1941. Moravský knihtiskař, amatérský sběratel a mineralog německého původu. Zajímal se zejména o nerosty moravských lokalit a pracoval na topografické mineralogii Moravy. Objevil a publikoval mnoho nových nalezišť nerostů. Spolupracoval s Moravským zemským muzeem v Brně.